Masáže, welness a podobné srandičky jsem nikdy nevyhledávala. Poprvé jsem se na masážním stole ocitla díky mé mamce. Ta miluje masáže tak, jako já miluji jídlo. Na Vánoce jsem chtěla být za dobrou dceru, tak jsem jí koupila poukaz na (dosti drahou) thajskou masáž. Nakonec na ni však nemohla jít, protože onemocněla. Hecla jsem se, aby poukaz nepropadl. Zkušenost to nebyla nejhorší, ale ani mě nanadchla natolik, abych se na masáž opět objednala. Když si vzpomínám na mé další zkušenosti s masážemi, vybavuji  si nemocniční zápach, upovídaného fizioterapeuta a bolest, kterou mi způsobovala již srostlá zlomenina klíční kosti, kterou jsem si (jako největší fanynka bratislavské elektropopové kapely Purist), domů přinesla z koncertu.

Tanec s mantami a podivná ploutev

Manta point. Za ty 3 měsíce, které uběhly od mého příchodu na Bali, jsem od našich potápěčských hostů slyšela snad milión úžasných zážitků z této potápěčské lokality. Upřímně, někdy se mi jejich zážitky poslouchali opravdu těžko (věřte mi, není snadné usmívat se na hosty, když váma lomcuje závist a nejraději byste vyměnili pocení se na židli v potápěčském centru za pěkný výlet na Nusa Penidu a ještě si také, jako bonus, zaplavali s obrovskými mantami).