OK Divers collage

Snažím se aklimatizovat!

Vždycky jsem byla tak trochu pankáč. Obvykle se to projevilo tak, že mě najednou popadla potřeba uniknout mé slibné kariéře. Kvůli této potřebě, jsem se například po koleji rozhodla cestovat do Rwandy s originálním plánem zachránit svět. Později jsem, pro změnu, vyměnila práci v pohodlné advokátní kanceláři za práci v neziskovce, která mimo jiné zajišťuje výměnu použitých injekčních stříkaček pro uživatele drog.

Nicméně, za moji dosud největší "pankáčinu"  považuji to, že jsem se před několika dny ocitla na Bali. Sama. Nevím na jak dlouho. S 30 kilovými zavazadly plnýma tradičních slovenských horalek, arašidových křupek a ano, nechyběla ani domácí meruňkovice, která zaujala letištní službu natolik, že kolem mě půl hodiny chodili se psem vycvičeným na hledání drog.

Jak začalo mé dobrodružství na Bali

O OK Divers v Padangbai jsem slyšela od kamaráda Martina, bývalého kolegy z neziskovky. Před několika měsíci jsme mluvili o tom, jak moc by jsme oba potřebovali dovolenou. Martin mi řekl, že by se rád vrátil na Bali, za Slováky, kteří tam mají své vlastní potápěčské středisko. Já vědela o Bali jenom, že je v Indonésii. Řekla jsem mu, že já bych se odhodlala podstoupit 20 hodinový let do destinace na opačné straně zeměkoule jedině tehdy, pokud bych tam zůstala na delší období. Martin řekl, že OK Divers nabízí neplacenou stáž ... a bylo rozhodnuto. Přišla jsem domů, začala googlovat a našla článek o Slovácích, kteří začínali na Bali jako potápěčští instruktoři a dnes vlastní potápěčské centrum spolu s hotelem, restaurací a Spa. Musela jsem jim zavolat.

Nepovažuji se za dítě štěstěny, zpravidla mám tendenci přitahovat různé tragikomické situace. Tentokrát se však i v mém životě potvrdilo, že odvážným štěstí přeje a v OK Divers si po přečtení mého (mírně schizofreního) CV-čka řekli, že to se mnou zkusí.

A tak jsem se ocitla, doslova, v kuřecím zadku (když si prohlédnete mapu ostrova Bali možná tuto podivnou poznámku pochopíte) jménem Padangbai.

V prvních dnech se snažím aklimatizovat. Není to snadné. Počasí v Padangbai je super, 29 stupňů, slunce svítí, větřík fouká, Olivie se abnormálně potí. Sleduji ostatní lidi v rezortu a nemám pocit, že bojují se stejným problémem. Po několika hodinách vnitřního boje jsem rozhodnuta svěřit se Broni, která mě má jako stážistku na starosti. "To si zvykneš, potrvá to ještě několik dní a pak se aklimatizuješ, uvidíš. Chceš-li zmírnit své utrpení, mohu tě zítra poslat s potápěči do Tulambenu. Půjdeš s nimi do vody, věřím, že to tě schladí a můžeš například šnorchlovat. Přece musíš, jako naše stážistka, vědet, jaké potapěčské lokality nabízíme. "

Jsem ochotna upřednostnit i plavání se žralokama (ano, opravdu je tady mužete v moři potkat), jen proto, abych se celý den nepotila na stoličce v potápěčském centru, protože se obávám, že už se z ní pak neodlepím.

Ráno se probudím na zvláštní zvuky, které nedokážu identifikovat. Později přijdu na to, že ty zvuky vydává gekon, který žije v mém pokoji. Milá paní, která mi pronajala pokoj, mi o těchto ještěrkách říkala vtipné historky. Je 6:23 ráno, takže vstávám, abych se včas dostala z džungle, kde žiji, a byla v 7:30 v OK Divers.

V resortu potkávám Lucii, maďarku žijící na Slovensku, která je také na stáži v OK Divers, učí angličtinu místní zaměstnance. Na Bali přišla taky jen pár dní zpátky. Taky ji poslali na povinné šnorchlování, tak si dáme společnou snídani. "Lucie, ty si už někdy šnorchlovala? Protože já ani moc ne, "přiznám se. ,, Já také ne, ale chci vidět tu ... no ... nevím, jak se to řekne slovensky, no šašek ryba ... tak to ... chci to aspoň vyzkoušet. ",, Jasně, Nema chci vidět i já, tak snad budeme mít štěstí. "Po snídani jdeme s Lucii do “cajkovny”, kde dostaneme masky, šnorchly a ploutve. Bez komplikací to ale v mém případě nemůže být. "Poslouchej, ty máš nohu velikost 4?" ptá se instruktor Laci a nesouhlasně pohlíží na mé nohy. ,,Vezmi si tyto XS dětské ploutve, ty by ti mohly být dobrě a tady je taková malá maska, většinou sedne všem dívkám, které mají podobně drobnou tvář." Bereme věci, naskakuje spolu s potápěči do minibusu a vydáváme se na cestu.

žáden odpav ve voděMoana s dárečky

Cesta do Tulambenu obvykle trvá asi hodinu a půl, v závislosti na dopravě (a ta zde může být docela bláznivá). Poměrně dlouhá cesta se nám ale moc líbí. Jedeme skrz různé hezké vesnice, vidíme terasovitá rýžová pole, dáme si zastávku u populární odbočky u Candidasy, kterou obývají opice a v jedné vesnici také slyšíme hudební doprovod.

Když dorazíme do Tulambenu, nahodíme na sebe plavky, vezmeme masky, ploutve, šnorchly a jdeme k moři. Instruktor Vitek se věnuje potápěčům, ale před první šnorchlovačkou nám dá pár užitečních tipů. ,,Děvčata, jediný, na co si tady třeba dát bacha, je vstup do vody. Ten je trochu složitej, nejde se do vody z lodě, ale přímo z pláže a na pláži jsou docela velký kameny a vlny jsu tady taky hodně velký. Když si dáte ploutve, tak se chyťte za ruce a normálne si to do vody společně odkačákujte. Když už jste ve vode po pás, rychle se do ni ponořte a plavte, atˇ vás ty vlny nestrhnou. Co se masky týče, předtím jak si ji nasadíte si do ni nezapomente  plivnout a pak ji opláchněte v moři.”

OK, říkáme si, pojďme na to. Naplyvnem masky, oplácháme je v moři, dáváme si ploutve na nohy (já osobně jsem se cítila celkem divně při všech těchto úkonech). Konečně stojíme s Lucii vítězoslavně připravení na břehu, chytáme se za ruce a pomalu si to kačákujeme do mořských vod. Musíme vypadat opravdu zábavně. Vlny jsou fakt velký, takže chvíli čekáme, snažíme se najít správnou strategii, aby nás vlny neotřískali o mořské dno. Nakonec se nám to podaří a plavem na místo, kde vidíme skupinu  jiných šnorchlistů.

Lili s šnorchlem na Bali Lili s opici na bali

"Tak jsme tady, jsi připravená?", Zeptám se Lucie. Lucie se šnorchlem v ústech souhlasně přitakává a ponoří se pod vodu. Já se snažím uklidnit a doufám, že mě do masky nebude téct voda. "Olivie, chceš přece vidět “šašek” rybu, tak se vzpamatuj," říkám si. Nakonec je donutím a ponořím hlavu do vody. Jsem naprosto šokována a ani si nevšimnu, že voda do mé masky neteče. Všude kolem mě jsou ryby. Malé, velké, modré, žluté, černé a barevné. Objevila jsem se v úplně novém světě, stačilo jen abych ponořila hlavu do vody. Když překonám šok, protože některé ryby plavou při mě opravdu blízko, spatřím něco, co jsem ještě neviděla. Bubliny. Spoustu bublin. Celé proužky bublin, které se pohybují z hloubky k povrchu. Jsou to bubliny, které vypouštějí potápěči, no já jsem úplně ohromená, je to opravdu nádherný pohled.

A mezi těmito bublinami je gigantický vrak, plný barevných korálů. A kolem něj je asi milion ryb.Ani nevím jak, ale normálně dýchám šnorchlem, jen abych nemusela vyndat hlavu z tohoto nového světa. Na okamžik se vynořím vedle Lucky a vybírám si šnorchl z úst. "To je úžasné, opravdu jsem nečekala, že to bude až taková pecka, a ty bubliny," říká Lucka s nadšením. "Lucie, musíme jít i na jiné lokality. Když budeme mít další volno, bereme masky, šnorchly a jdeme na White Sand Beach a Blue Lagoon v Padangbai, však to máme 10 minut pěšky z OK Divers. "Dobře, můžeme, ale půjdeš se mnou do potápěčského kurzu OWD," řekla Lucia plná odhodlání. Pak už toho moc nenamluvíme, snažíme se být co nejdéle v tomhle novém, dosud neprobádaním světě.

Tulamben vrak lode OK Divers Bali bazén

About the Author

OK Divers