Lilin Bali deník 10. část- Ano, tak ta Mola Mola opravdu jestvuje

Moje stáž v OK Divers se pomalu blížila ke konci a myšlenky věnované návratu na Slovensko ve mně probouzely vnitřní neklid. Upřímně, po výše roce na Bali jsem si neuměla představit, co budu doma dělat. Zároveň jsem věděla úplně přesně, co doma dělat nebudu- nebudu se potápět v oceánu s teplotou vody okolo 27°C (celoročně!). Můj vnitřní neklid rostl o to víc, že se pomalu končila Mola Mola sezona* a já jsem neměla mnoho příležitostí dostat se na lokality, na nichž se tato zvláštní ryba vyskytuje. Během hlavní turistické sezony jsme se v OK Divers nezastavili a když jsem měla volno, místa na lodi na lokality v okolí Nusa Penidy nebo Gili Mimpang a Gili Tepekong už byly vyprodané.

* Mola Mola nebo Měsíčník svítivý je ryba, která dorůstá někdy i do 3-metrových rozměrů a v období od srpna do konce října je možné ji spatřit v okolí Bali v mělčích vodách- v hloubce kolem 20-30m.

Lila Mola Mola potapeni s OK Divers Padangbai

V září mě přijel na Bali navštívit kámoš Roman, se kterým jsme uz měsíc předem zosnovali plán "honu" na Molu Molu. Nic jsme nenechali náhodě- na výlet na Manta point/Crystal bay jsme se zapsali dva týdny předem a já jsem si v ten den vybavila volno. Jako bonus nám byl jako průvodce přidělen náš český instruktor Vitek, o kterém jsem věděla, že je na lovu také, neboť na Molu tento rok ještě neměl štěstí. V den D byly podmínky na "Mola Mola hon" báječné (pěkně počasí, klidné moře a ledová voda). Vitek nám vysvětlil, že jelikož jsme zkušenější potápěči (ano, do kategorie zkušenějších potápěčů zahrnul i mne, takže "Diving Disaster asy" jsou už asi opravdu za mnou), vezme nás na místo, kde se během ponorů na Crystal bay s méně zkušeníma potápěči nedostane. Upozornil nás, že teplota vody na tomto místě může být pod 20°C a že tam s největší pravdepodobností bude i silnější proud, tak jsme se na to snažili psychicky připravit. Voda byla svěží už od začátku ponoru, no odhodlaně jsme plavaly hlouběji a míjely skupinky jiných potápěčů, kteří na Molu čekaly v mělčí (a teplejší) vodě...a najednou to přišlo...řeknu vám, na teplotu vody 18°C se psychicky připravit moc nedá. Snažila jsem se být v pohodě a myslet na to, že otužování je zdravé, ale příliš mě zaměstnávaly obavy z toho, že mi zamrzne mozek. Vitek nás však vedl dál, tak jsem bojovala sama se sebou. Po pár (nekonečne dlouhých) minutách se Vitek zastavil a ukázal nám, že toto je to místo... no a ta sviňě Mola tam nebyla! Čekali jsme v těch 18°C asi 3 minuty, ale pak Vitek zavelel, že jdeme nazpět, zkusit štěstí do trochu mělčí vody.

Do konce ponoru jsme viděli akorát pár hezkých koralových ryb a jedno velké nicotné nicovaté nic. Musím se přiznat, že jsem byla trochu zklamaná, protože to byla jediná možnost vidět Molu společně s Romanem, ale i takové někdy ponory bývají, hold, nepotápíme se v akvárku, viďte.

Když jsme se vynořili na hladinu, z lodě na nas mával Vítkův kolega Arya a ptal se, zda jsme Molu viděli, tak jsme mu odkývali že ne...a on na nás celý spokojený mává zpátky, že on Molu viděl...první co mi problesklo hlavou bylo, že to nemůže být pravda, vždyť Arya se potápěl s DSDčkama (potápěči bez certifikace nebo lidi bez predešlých zkušeností, kteří chtějí vyzkoušet potápění). Myslela jsem si, že si z nás dělá legraci, neboť s nima mohl jít do maximálně 12ti metrů a šance vidět Molu ve 12ti metrech je asi stejná, jako vidět mě ve fitku (tj. velmi malá). No Arya vypadal až příliš spokojeně, tak mi došlo, že to kluk myslel vážně...a tehdy mě zamrazilo, úplně jako bych byla zpět v 25 metrech a 18ti stupních. ,,Vítku, snad je Arya nevzal hlouběji než do 12ti metrů, vždyť z toho může mít problémy...“  Vitek se zmohl na odpověď ,,No to snad ne", no na loď jsme se vraceli s obavama. Arya nám ale okamžite ukázal důkaz-video ze své GoPro kamery-viděli Molu ...s DSDčkama...ve 12ti metrech...jeho potápěčský počítač ukazoval maximální hloubku 11,5 metrů. Nevěřila jsem vlastním očím a kdybych nebyla ještě stále zmrzlá, asi bych byla i trochu naštvaná. Ti DSDčka z Čech ale byli tak šťastní, že jsem jim to prostě musela dopřát.

Po této zkušenosti, jsem si řekla, že si musím naplánoval potápění s Aryou, neboť ten kluk má neuvěřitelné štěstí.

Tato teorie se mi potvrdila. V kanceláři jsem pár dní na to odepisovala na zprávy na profilu OK Divers na Facebooku (ano, rezervace nám chodí i na Facebook) a najednou vidím, že Arya napsal post, že opět viděl Molu...a ne jednu ale čtyři!!! Na Mimpangu. Dívala jsem se na ty videa a přemýšlela, zda ta míchaná vejce s houbama, co jsem ráno snědla byla OK, nebo ani moc ne a mám halucinace.

Na druhý den jsem měla mít volno, v rozvrhu jsme měli naplánovaný výlet na Mimpang/Tepekong a jako bonus s Aryou, tak jsem utíkala rychle hledat manažera OK Divers Jeroma a prosila ho, zda se můžu na ponory zapsat. Jerome mi to schválil, tak jsem utíkala za Aryou a řekla mu, že ať si to zařídí tak, abychom se s alespoň jednou Molou setkali.

Když jsem ráno přišla do OK Divers, byla jsem docela nervózní- na Mimpangu jsem se předtím ještě nikdy nepotápěla a slyšela jsem, že proudy tam mohou být někdy docela silné. Taky sem si ale říkala, že se musím vzchopit a kopat nohama nejvíce jak budu moci.. vždyť existuje možnost že uvidím čtyři Moly.

 

Parta na Mimpang/Tepekong byla prima, slovenka Miriam, němec Hans, já, Arya a Jerome, tak jsem se snažila uvolnit. Hans, který byl mým potápěčským parťákem mi cestou na Mimpang říkal jak viděl Molu dva dny zpátky na Crystal bay a má z toho zážitku 3-minutové video, takže mu nebude vadit, když ji dnes neuvidí. Řekla jsem mu, že tohle je asi moje poslední šance kdy Molu vidět před mým návratem na Slovensko, takže by bylo super, kdybychom mohli společně vysílat pozitivní myšlenky do vesmíru, který to pak snad zařídí. Hans mi slíbil, že udělá vše, co bude v jeho silách (no asi se mě, kluk, trochu bál).

Vesmír nás ale měl totálně na háku. Na Mimpang jsme přišli ve stejném čase jako Arya den předtím, no nepotkali sme jedinou Molu (že by byl Arya tak dobrý ve Adobe Photoshop-u?), no byl to moc pěkný ponor, topografie Mimpangu je krásna, proud nebyl až tak silný a teplota vody byla kolem 24°C.  Během povinné přestávky mezi ponorma jsem se na lodi už jakž takž smířila se skutečností, že Molu neuvidím a říkala si, že se snad v budoucnu na Bali ještě někdy vrátím.

Další ponor na Tepekongu byl ještě o něco příjemnější- voda byla teplejší, téměř žádný proud a potkali jsme hejna ryb. Říkala jsem si, že i když to s Molou opět nevyšlo, byli to pěkné ponory a alespoň jsem zase viděla nové potápěčské lokality. Ke konci ponoru k nám ale připlaval Jerome s Miriam a ukazoval nám, že máme rychle plavat na opačnou stranu, že tam je Mola. První co mě napadlo bylo, že i když tam Mola byla, při mém štěstí tam už určitě nebude, pokud se mi tam podaří doplavat. Zapnula jsem však turbo boost a kopala nohama, jak jsem jen mohla, abych se co nejdříve dostala k místu, na které Jerome ukazoval.

Když jsme se k tomu místu blížili, cítila jsem, že se voda začala rapidně ochlazovat a říkala jsem si: "Tak přece?"... a opravdu, za chvíli jsem viděla na Aryove tváři ten jeho vítězoslavný výraz a věděla jsem, že tam ta Mola někde musí být...no stále jsem ji neviděla...Plavala jsem k Aryovi a ten ukazoval na místo pod námi...a ano, pár metrů od nás byla velká zploštělá ryba s divnýma ploutvema, kolem níž bylo hejno malých rybek, které ji čistili.  Fascinovaně jsem na ni zírala a snažila jsem se nevydýchat si všechen vzduch za pár sekund. Arya mi naznačil, že mám jít k ní trochu blíž, aby mi mohl udělat fotku, tak jsem šla, ale stále jsem nevěřila, že se to opravdu děje. V společnosti této neobvyklé krásky (nebo krasavce) jsme byli zhruba 2 minuty, pak na nás už Arya mával, že musíme jít pomalu nahoru na bezpečnostní zastávku. Vůbec se mi nechtělo Molu opustit, no bohužel, potkali sme ji (jeho) až ke konci ponoru. Během bezpečnostní zastávky mi Arya ukazoval moje video a fotky s Molou, tak jsem začala věřit, že jsem neměla dusíkové opojení a opravdu se to stalo... potkala jsem Molu. Krátce na to, mi ale Arya skoro přivodil pod vodou infarkt, když mi začal naznačovat, že to video a fotky omylem smazal, no když jsme se vynořili, přiznal, že je stále má, vtipálek, a mě tak, kromě pěkných vzpomínek, zůstalo i vtipné video a pár fotek (na kterých sice Molu téměř není vidět, ale TO NENÍ PODSTATNÉ). Myslím, že svou stáž jsem nemohla zakončit lépe a i touto cestou bych ráda poděkovala týmu OK Divers za to, že si díky jejich trpělivosti a podpoře z Bali odnáším nezapomenutelné zážitky.

About the Author

OK Divers

Zažij, seznam se, nebo se potápěj na Bali s OK Divers